Kdo z Vás věděl před 10 lety o Internetu ? Troufám si říci, že naprosté minimum. A jak se Vám žilo ? Bez mobilních telefonů a permanentně připojeného compu k celosvětové síti ? Dokážete si to ještě vůbec představit ?

Já jsem se s Internetem potkala někdy kolem roku 1994. Tehdy byl český Internet opravdu v plenkách a "vygooglovat" nějaké informace bylo nepoměrně těžší než je tomu dnes ( i když tenkrát frčelo yahoo! ) Většina stránek byla v angličtině a i těch bylo samozřejmě mnohem, mnohem méně než dnes. Tehdy mne ani nenapadlo, že někdy budu mít "své" vlastní stránky, několik emailových adres, přehled o tom, kdo z mých přátel je momentálně online a už vůbec, že se budou přes Net páchat trestné činy (nabourávání bankovních systémů, šíření virů, stahování cizí pošty...). Tato naivita se hodně rychle měnila a je fakt, že dnes už mne toho na síti mnoho nepřekvapí, jen stále lidská blbost - ta je věčná.

Technika kráčela a kráčí vpřed neuvěřitelně rychle. Dnes na internetu umí hledat kdekteré dítě lépe než jeho rodiče, nehledě k tomu, že počítačové znalosti jsou také nesrovnatelné. Čemu se ti starší ještě diví a přijde jim to úžasné, děti už neoslňuje. Jo, to je ten vývoj.

Rozvoj mobilních telefonů. Já mobily nenáviděla. Machýrci, kteří se s nimi vytahovali, kde mohli. Během 80km cesty autobusem byli schopni 5x volat, že se posunuli o pár kilometrů k cíli (což snad je logické, pokud není nějaký problém na silnici). Alergii na zvonění mobilu jsem měla silně vyvinutou. Nicméně i mě okolnosti dotlačily (stejně jako řadu dalších odpůrců) k tomu, že jsem si mobil pořídila. A dnes bez něj snad ani nikam nevyrážím. Dokonce kvůli mému zapomenutému mobilu couval i autobus na lince Nový Hrádek - Náchod. To když má člověk pořád dost času, zastávku 50 m od dveří a jdou mi špatně hodinky. Pak  si v autobuse vzpomenete, že mobil zůstal ležet kdesi v bytě. Hmm, pokud by šlo o jeden den, nebyl by to problém. Ale když se zdržujete o 180 km dále a domů tak často nejezdíte, tak už to problém je. Naštěstí jel řidič hrádovák (rozumějte obyvatel Nového Hrádku) a tak jsem poklusem běžela zpět (asi tak 300m)  a autobus po krásně uklouzané silnici couval za mnou, abych nemusela běžet i zpátky. Co by člověk neudělal pro pobavení ostatních lidí a pro MOBIL .

Ale abych se vrátila zpět k Internetu. Postupem doby se na Internetu vytvořily jakési zájmové komunity. A jednou z těchto komunit jsou i pejskaři. Dnes už má snad každý chovatelský klub internetové stránky, většina chovatelských stanic má své alespoň jednostránkové prezentace na webu, existuje několik specializovaných portálů věnovaných psům. A jaký byl vývoj ? Hodně klubů si prošlo bolestnou první tvorbou internetové prezentace, která již dnes není klubovou prezentací. Nebylo tomu tak jen u ČSV, ale třeba i  u rotvajlerů, bearded kolií a i dalších klubů. Vesměs to všude probíhalo stejně - nadšení lidé v klubu, že se někdo chopí tvorby stránek, někdo z členů, kdo ví jak vytvořit web. Jásání nad rostoucí prezentací klubu na Internetu, kterou krmí informacemi ti znalejší chovatelských věcí (což většinou nejsou oni tvůrci webu) a později totální znechucení nad "můjmistrovstvím" oněch "tvůrců", kteří najednou zapomínají, že jde o prezentaci klubu, nikoliv jejich. Zhruba takto v menších obměnách to proběhlo u poměrně dosti klubů. Ano, chybami se člověk učí. Dnes už jsou prezentace těch poučenějších klubů ošetřeny tak, aby si je nikdo přivlastnit nemohl.

Tento vývoj lze aplikovat i na webové prezentace

Vývoj redakčních systémů taktéž nezůstává pozadu, a tak je dnes již naprosto běžné, že pod články je prostor pro komentáře, existují i specializovaná fóra. Rozvoj komunikace se tomu myslím také říká...a to je právě to, co asi není to správné slovo. Slovo komunikace ve mě asociuje dialog mezi osobami. To se nevylučuje. Ale ten dialog bych viděla spíše in natura a ne virtuálně. A to je ten problém. Přes jistou anonymitu počítače, kdy koukáte na monitor a nikoliv druhému do očí, je daleko snazší "říci" věci, které by většina silných inernetových diskutérů nikdy nebyla schopna vyslovit. Je velice snadné schovat se za nick, hrát si na „Jasoně“ či  „Drsoně“,  házet špínu na ostatní, vydávat svou pravdu jen za tu jednu jedinou správnou a přitom v reálném životě je to kolikrát naprosto opačně. Chytat za slovíčka, odkazovat na zaručeně pravdivé články na webu (aniž by člověk o daném problému cokoliv věděl, vždyť stačí si to vygooglovat ). A lidská blbost je nekonečná. Ona totiž ani miliónkrát opakovaná lež se nestane pravdou a polopravda je horší než lež. Ale průměrného čtenáře je velice snadné „ukecat“. A toto věční internetoví diskutéři moc dobře vědí a moc dobře v tom umí chodit. V reálném světě jsou to však úplně jiní lidé než v tom virtuálním, tam už si nejde nic vygooglovat, tam už člověk musí použít svůj mozek.

A víte, jak poznáte nejspolehlivěji tyto internetové diskutéry kdekoliv na Netu ? Píší zaručeně nejdelší komentáře, nejčastěji s citacemi jiného účastníka diskuse, kterému ve slohovém cvičení vyvrací jeho "omyl", či spíše leckdy nepochopený smysl věty, která vytržená z kontextu už má opravdu jiný smysl. Pokud se "napadený" účastník diskuse počne hájit ( vystačí si na pár řádcích), opět se mu dostane sáhodlouhého rozboru. Internetoví diskutéři píší naprosto o všech tématech  (vždyť na Netu se dá najít vše a je to vždy zaručeně pravda  ). Dalším spolehlivým rozpoznávacím znakem je absence smyslu pro humor a ironii u těchto diskutérů.  A jak je poznáte ve skutečnosti ? No, to je právě nepoznáte ! Ono totiž  ve skutečnosti se tito lidé většinou chovají jinak než jak je znáte virtuálně. Bývá také velmi zajímavé prohlédnout si vývoj názorů takovýchto diskutérů v horizontu pár let (jenže, koho by to bavilo číst, že ?), často mění své názory dle hesla - kam vítr, tam plášť.

Anonymita Internetu je hodně srovnatelná s poměry ve městě a na vesnici. Však to znáte, na vesnici je taková jiná nezkažená morálka. Všichni se znají a koukají si do talíře, což má své výhody i nevýhody. V anonymním městě si člověk dovolí to, co by ho, pokud by vyrůstal na vsi, ani nenapadlo. Proto mám raději prosté vesničany se selským rozumem, mluvící jak jim zobák narostl než pohodlné, spisovné a bezohledné měšťáky, proto mám raději rozhovory z očí do očí a veřejné debaty než tlachání po internetu.

A proč vlastně píšu tuhle úvahu, která měla být původně trochu o něčem jiném ? No, asi aby bylo o čem tlachat….