Zevní parazité psů jsou řazeni mezi členovce - roztoče a hmyz. Členovci jsou dvojího pohlaví. Vývoj členovců je různě složitý, ale pro účinný boj je dobré ho znát.

Nejznámějším vnějším parazitem psů je blecha. Zablešení jsou psi i feny z nejlepších chovů a nejvzácnějších plemen. Samozřejmě i "přírodní" plemeno ČsV, byť chované přírodně na gauči, si leckdy opatří do kožichu nájemníky. Nejčastěji parazituje na psech blecha kočičí (Ctenocephalides felis), blecha psí (Ctenocephalides canis), blecha ježčí (Ceratophyllus erinacei), blecha králičí (Spilopsyllus cuniculi) a blecha slepičí (Ceratophyllus gallinae).
Životní cyklus blechy je přesně znám. Blecha prodělává takzvanou dokonalou přeměnu. Znamená to, že vývoj jde postupně od vajíčka přes kuklu až po dospělce. Samička blechy za svůj život naklade až 500 vajíček. Jednorázově jich naklade do srsti hostitele kolem 20. Bleší vajíčka jsou nelepivá, takže volně vypadávají ze srsti a kontaminují okolní prostředí. Během několika dní (v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí) se z vajíček vylíhnou beznohé bělavé larvy. Larvy lze vidět pouhým okem. Živí se organickými zbytky (šupinky kůže, chlupy, vajíčka tasemnice ! …..). Larvální stádium trvá v závislosti na podmínkách vnějšího prostředí 9 - 200 dní. Larva roste a 2x se svléká a nakonec se zakuklí. Larva může ve stádiu kukly přežívat až jeden rok (přezimuje) a dospělec se vylíhne až za příznivých klimatických podmínek. Za ideálních podmínek trvá vývoj blechy od vajíčka po dospělce 11 - 18 dní (podle druhu blechy). Běžně 4 - 5 týdnů. Dospělá blecha žije průměrně půl roku, dokáže hladovět až 3 měsíce a vyhladovělá přežít i rok ! Dospělá blecha se živí výhradně krví hostitele.
A jak vlastně poznáme, že má náš chlupáč blechy ? Samozřejmě se bude drbat a vykusovat, takže pak už stačí pořádně prohlédnout srst. Nejvíce se blechy vyskytují v oblasti u kořene ocasu, hřbetu, kohoutku a uší. Jestliže v srsti spatříte blechu, určitě není jen jedna. Neuvidíte-li blechy, ale jakási maková zrnka, setřete je na papírový kapesník, navlhčete a rozetřete. Hnědočervené zbarvení, které se patrně objeví je důkaz blešího trusu (nestrávená krev). Pak už nastupuje chemie. Protibleších přípravků je na trhu celá řada v různých cenových relacích, ovšem v tomto případě se nevyplácí šetřit. Proti blechám můžete zaútočit antiparazitární koupelí, postřikem, zásypem. Nezapomeňte na desinsekci okolního prostředí ! Zlikvidujete-li pouze blechy na psu, za pár dní se nastěhují do jeho kožichu jejich potomci. Sanaci okolí musíte provést speciálními protiblešími prostředky, jinak nemůžete spoléhat na 100 % účinek.
Nejdůležitější je ovšem důsledná a dlouhodobá ochrana psa před opětovným napadením blechami. Je několik způsobů prevence a výhodou je, že většina (ne-li všechny) přípravky působí i na klíšťata.

antiparazitní obojky -(např. Kiltix, Bolfo, Preventic ) podmínkou účinku je trvalé nošení. Pokud je používáte, přesvědčte se, ze jsou odolné vůči vodě. V případě štěňat, březích a kojících fen se ujistěte, že je obojek neškodný.
spreje - (Frontline, Bolfo, Defendog, Petosan) oblíbená metoda prevence, ovšem ne všichni psi si nechají líbit několik minut trvající důkladnou aplikaci. Nezapomeňte nastříkat břicho a hlavu psa. Hlavu psa nestříkejte přímo sprejem (nebezpečí zasažení očí), ale stříkněte si trochu do dlaně (rukavice) a rozetřete. Opět pamatujte na možnou nevhodnost spreje pro štěňata a březí feny. Přípravek Frontline lze použít u štěňat od 2. dne věku i na březí a kojící feny.
spot on – (Frontline, Petosan). Přípravek se aplikuje z pipety (dle hmotnosti psa) do oblasti kohoutku. Pro správnou účinnost je důležité, aby se přípravek dostal až na kůži, přes kterou se vstřebává a aby pes po určitou dobu (podle návodu na přípravku) nelezl do vody, či nezmokl. Tento způsob ochrany lze s úspěchem použít zejména u psů, kteří nesnáší spreje.
zásyp (pudr) – (Bolfo, Alugan) nejstarší forma prevence. Nevýhodou je nerovnoměrné dávkování a kratší doba působení.
tablety – (Program, Cyflee) – lze kombinovat s ostatními prostředky. Nezabíjí dospělé blechy, ale způsobuje přerušení vývojového cyklu – z vajíček se nevylíhnou larvy. Tato ochrana je vhodná zejména u psů chovaných trvale v bytě, kde mají blechy po celý rok ideální podmínky a úplná sanace prostředí je obtížná.

Ač mnoho lidí tvrdí, že je normální, když pes má blechy, není to pravda. Proti blechám se opravdu vyplatí bojovat na všech frontách. Blechy se slinami vylučují do krve antigeny tzv. hapteny, na které po určité době (většinou 3 – 5 let) může vzniknout alergická reakce a s ní vleklé kožní problémy. A co říci ke známé větě klasika – „to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou."? Když je hlad, tak ani blecha nepohrdne člověčí krví.

Častým ektoparazitem jsou i klíšťata. Klíšťat parazituje několik druhů, nejběžnější je klíště obecné (Ixodes ricinus). Klíšťata parazitují na všech teplokrevných živočiších,včetně člověka. Nebezpečná jsou zejména tím, že přenášejí dvě nebezpečné choroby – encefalitidu (zápal mozkových blan) a boreliózu. Obě nemoci ohrožují psa i člověka. Proti encefalitidě se můžete dát očkovat (u psa je klíšťová encefalitida poměrně vzácná), proti lymeské borelióze můžete dát naočkovat svého psa, ovšem vy máte smůlu. V Evropě zatím není očkování lidí možné.

Boreliózu způsobuje bakterie. Přesně se neví, kteří hlodavci, či zvěř jsou pro borelie rezervoárovými, ale ví se, že je s krví z nich do sebe nasají klíšťata. V klíšťatech se borelie vyvíjejí a pomnožují a prostřednictvím slinných žláz a cyklicky vyvrhovaného střevního obsahu se dostávají do krevního oběhu napadeného živočicha. Zde se dále množí a způsobují onemocnění. Borelióza má různé příznaky. U člověka nejčastěji vniklé borelie způsobují zčervenalý flek (erytém) v místě přichycení klíštěte.Objevuje se teplota, zánět klubů atd.. U psa jsou příznaky podobné, ovšem snadno přehlédnutelné. Borelióza je zjistitelná vyšetřením krve a mozkomíšního moku.Léčí se antibiotiky.
Vývojový cyklus klíšťat probíhá od vajíčka přes larvu a nymfu až k dospělci. Celý vývoj trvá tři roky. Larvy a nymfy většinou parazitují na menších savcích (hraboši, myši ..) a teprve dospělci vyhledávají větší savce. U své oběti umí najít tenké místo kůže, pod kterým je bohaté prokrvení. U psa je to nejčastěji v okolí uší, očí, na hrdle, okolí konečníku, břicho a podpaží. Sosák klíštěte je vybaven zpětnými bodlinkami, což mu umožňuje pevné přichycení. Přichycené klíště sosáčkem bez přestání sosá, až se zvětší jeho bříško do velikosti hrášku až bobu. Pokud není do té doby odstraněno, odpadne a do vlhké hlíny nebo prachu samička naklade několik tisíc vajíček. Klíště je velice odolné a i po protržení kožovitého břicha nebo ponoření do vody přežije. Nejjistější je klíště spálit. Při vyndávání klíšťat je osvědčenou pomůckou elektrikářský „krokodýlek“ či speciální kleštičky, které koupíte v chovatelských potřebách . Nezáleží na tom, jakým směrem klíště vytáčíte. Pokud zůstane hlavička klíštěte v ráně, je lepší nepokoušet se jí vytáhnout. Sama za nějakou dobu odpadne. Správně by se ranka po vyndání klíštěte měla desinfikovat. Ještě správněji na klíště nesaháme holou rukou a nemačkáme ho mezi prsty, právě kvůli výše zmiňovaným nemocem. Vzhledem ke značnému promoření klíšťové populace ve středoevropském regionu a ke klimatickým podmínkám ideálním pro vývojový cyklus klíšťat v posledních letech (nepříliš tuhá ani dlouhá zima, časný nástup jara s vysokými teplotami, nízké srážky) umožňujícím nárůst jejich početního stavu , se prevence a důkladné prohlédnutí psa, nejlépe po každé procházce, vyplatí.

Méně častými parazity jsou vši a všenky. Celý jejich vývoj probíhá na hostiteli. Jejich vajíčka (hnidy) jsou lepivá a přichycují se na chlupy. Veš je parazit s malou hlavou, málo pohyblivý, živící se krví. Všenka má hlavu velkou, je dobře pohyblivá a živí se kožním mazem, šupinkami kůže a nečistotami na povrchu těla hostitele. Oba parazité jsou příčinou kožních problémů a jejich výskyt je dokladem o velkých nedostatcích v hygieně chovu.

Svrab neboli prašivinu způsobují také ektoparazité a to hned několik různých malých potvůrek. Zákožka psí (Sarcoptes canis) – je asi 0,2 mm velký roztoč. Samičky kladou vajíčka do chodbiček vyvrtaných v kůži. Z vajíček se líhnou larvičky, které se mění v nymfy a ty pak v dospělé jedince. Celý vývoj trvá 10 – 14 dní. Zákožkám opět vyhovují měkké části psího těla. Nejčastěji slabiny, hlava, hruď. Pohyb zákožek v a na kůži vyvolává u postiženého jedince velkou svědivost. Kůže reaguje zánětem, který si škrabající se a lízající se pes dále zhoršuje. Zákožka se přenáší přímým kontaktem, chovatelskými pomůckami, z matky na štěňata. Někdy se může zákožkou psí nakazit i člověk.

Podobným parazitem s téměř stejným vývojem, který nejčastěji způsobuje problémy na hlavě, krku a tlapkách je svrabovka kočičí (Notoedres cati), kterou přenášejí hlavně kočky. Ušní prašivinu nejčastěji způsobuje strupovka ušní (Otodectes cynotis) – hostitelem jsou masožravci, nejčastěji kočka a pes. Žije na povrchu výstelky zevního zvukovodu. Její přítomnost vyvolává zvýšenou tvorbu ušního mazu. Ten se rozkládá a stává se živnou půdou pro další infekci bakteriemi či kvasinkami – začíná zánět zevního zvukovodu. Nemocný jedinec třepe hlavou, drbe se v oblasti uší a je neklidný. Léčba musí být důsledná a dostatečně dlouhá, jinak se infekce vrací.

Pod lidovým pojmenováním červená prašivina (správně demodikóza) nalezneme dalšího ektoparazita - trudníka psího (Demodex canis). Jde o členovce asi 0,3 mm velkého parazitujícího v chlupových folikulech. V populaci psů a koček se běžně vyskytuje v malém množství. Zdravým jedincům nezpůsobuje žádné problémy. U plemen přešlechtěných a jedinců s oslabenou imunitou však působí vleklé obtíže. Nejčastěji se nemoc projeví u štěňat a mladých psů. Napadeni mohou být podvyživení a oslabení psi, nejčastějí jde o krátkosrstá plemena. Trudník proniká podél chlupu do folikulu, tam se množí a způsobuje jejich roztažení, čímž se chlup uvolňuje a vypadává. Na postižených místech se objevují malé skvrny s řidší srstí, které se později rozšiřují, splývají a vznikají tak velké plochy bez srsti. Tyto plochy mají šedomodrou až načervenalou barvu a z jejich povrchu se odlupují vrstvičky pokožky. První příznaky se projevují nejčastěji kolem očí, na nose, pyscích a předních končetinách. Postižená místa nesvědí. Trudníci se mohou dostat mízní cestou až do vnitřních orgánů. V některých případech mohou příznaky v počátečním stadiu během 1 - 2 měsíců samy vymizet. Léčba je zdlouhavá a složitá, neboť choroba je velmi úporná (je poněkud trudná).
Léčí veterinární lékař.Psa je nutno podrobit koupeli za použití specialního šamponu a dalším koupelím v léčebných roztocích. Vyléčený pes může však být nadále hostitelem a může přenášet dědičnou náchylnost k tomuto onemocnění. V některých případech nemoc propuká znovu, obzvláště pokud nebyla zachycena včas a trudníci již pronikly do uzlin a orgánů. K přenosu tohoto parazita dochází v prvních dnech života štěňat při sání od feny.Dosud není vyloučen ani nitroděložní přenos. Vzhledem ke stoupající tendenci výskytu demodikózy by jí měla být věnována pozornost a zvířata, která demodikózu prodělala by v žádném případě neměla být použita v chovu. Pokud se v potomstvu feny, která sama nemá obtíže vyskytují často zvířata postižená demodikózou, měla by být i ona z chovu vyřazena.