V Klubu chovatelů ČSV fungují momentálně dvě územní pobočky - Čechy a Morava + Slezsko. Chovatelská komise Klubu, který čítá cca 200 členů, má nyní 5 členů. Hierarchicky se člení na jednoho hlavního poradce chovu, dva pobočkové poradce chovu a dva členy komise, kteří jsou k ruce při řešení odborných problémů a k případně "výchově" pro funkce poradců chovu.

Dlouholetým hlavním poradcem chovu byl ing. Karel Hartl, tvůrce plemene. Pomineme-li Slovensko, kde si jeli podle svého pochybného způsobu (viz. O vzniku ČSV ), neexistovala chovatelská komise, jak ji známe dnes – vše řídil pan Hartl. Posléze pracovala jako pobočkový poradce pro Moravu paní Dagmar Maková (chovatelská stanice Hlas divočiny). Pan Hartl si systematicky vychovával novou generaci nástupců, kterým postupně s plnou důvěrou předal funkce hlavního a pobočkových poradců. Ano, jde o Jindřicha Jedličku (chov.stanice Šedá eminence) a ing. Moniku Soukupovou (chov. stanice z Molu Es). Odborníci na svém místě. Jejich odborné a praktické znalosti, povědomí z historie plemene a přehled o celkové populaci ČSV, včetně objevujících se problémů , těžko někdo může nahradit.
Jindřich Jedlička převzal od pana Hartla funkci hlavního poradce chovu. Díky počínajícím intrikám v Klubu na tuto funkci rezignoval (rok 2000) . Hlavním poradcem se stal opět pan Hartl. Chovatelská komise působila ve složení ing. Hartl (hlavní poradce chovu), ing. Monika Soukupová , Jindřich Jedlička, Dagmar Maková a Dana Matušincová. V roce 2003 byla komise rozšířena o jednoho člena. Z navrhovaných (Pluhařová, Novoveská, Šebková) byla výborem odhlasována Dr.ing. Naďa Šebková, hlavním důvodem pro její zvolení byly odborné znalosti genetiky (ing. Šebková pracuje na Katedře genetiky a šlechtění ČZU, vyučuje na ČZU předmět Kynologie). Genetika je rychle se rozvíjející věda a mít v chovatelské komisi člověka, který se genetikou zabývá, by mělo rozumně uvažujícím lidem lichotit. Bohužel, uražená ješitnost nezvolených a pokračující intriky sledující jednoznačně osobní zájmy některých „taky“ členů Klubu, neustále rozšiřované pomluvy a polopravdy, vyústily ve zmanipulované volby české pobočky. Sled událostí nebudu podrobně popisovat – přečtěte si něco zde. 
Pan Hartl odmítl a odmítá hlubší spolupráci s nově zvolenou CHK. (A NIKOMU TO NENÍ DIVNÉ ????) Po kritických hlasech na úroveň bonitací se účastní (pokud mu to zdraví dovolí) jako „dozor“ bonitační komise. Mnoho nových majitelů štěňat ani netuší, že ten zlý pán, který jim „haní“ jejich miláčka je člověk nejpovolanější. A to je velká ostuda KCHČSV. .

Hlavní poradce chovu - nejdůležitější post celého chovatelského klubu. Hlavní poradce chovu musí být člověk s odbornými znalostmi minimálně z genetiky, zootechniky, zoohygieny a se základními veterinárními znalosti. Předpokládají se dlouholeté praktické zkušenosti v chovu daného plemene, hluboká znalost CELÉ populace (nejen v ČR), znalost věcí, které nenajdete v rodokmenech (ne vše co je psáno, je pravdou). Je to člověk, který má zájem o rozvoj plemene a dokáže si obhájit svůj názor i před laickou veřejností. Člověk, který se dokáže povznést nad své osobní zájmy. Člověk, který si neustále doplňuje odborné znalosti neboť věda kráčí stále vpřed. Člověk, který je ochoten poradit a pomoci i se zdánlivě banálním problémem . Není problém ho sehnat třeba o půlnoci. Člověk morálně bezúhonný. Zkrátka a jednoduše, člověk na svém místě.

Pobočkový poradce chovu – platí o něm v podstatě to samé, jako o hlavním poradci chovu. Jezdí na kontrolu vrhů, má mít přehled o narozených štěňatech.

Členové komise - předvším by měli mít odborné znalosti, o které můžou opřít svůj přínos chovatelské komisi a zejména plemeni. Bezpodmínečně není nutné, aby šlo o aktivní chovatele.

Dana Matušincová – hlavní poradce chovu.
Jelikož pan Hartl odmítl být hlavním poradcem chovu, bylo potřeba najít nového. Byla zvolena Dana Matušincová. Majitelka chovatelské stanice Dakmat. Byla členkou předchozí chovatelské komise. Po odborné a praktické stránce aktivně podporována zbývajícími členy CHK nebyla nikdy schopna složit zkoušky na rozhodčí, které se skládají z teoretických testů z genetiky, anatomie, fyziologie a řádů. Má přehled o populaci ČSV pouze v ČR a SR. Zmatek v zootechnických pojmech převyšuje absolutní zmatek v pojmech genetických. Nedokáže odpovědět na většinu odborných otázek a jen odkazuje na Dr. Jaromíra Dostála, který se s neskonalou trpělivostí snažil hlavní poradkyni chovu zasvětit do tajů populační genetiky – do tajů toho, co hlavní poradce bezpodmínečně musí znát. Předává soukromá data chovatelů bez souhlasu třetím osobám Je to snadno manipulovatelný člověk. Zapomněla na lidi, kteří jí pomohli. Funkce hlavního poradce chovu jí hodně změnila. Vzhlíží k chovu na Slovensku (proboha proč ?????).

ing.Marcela Pluhařová – pobočkový poradce chovu pro Čechy.
Chovatelská stanice z Vlčí chaloupky. Vystudovala VŠZ v Praze. Zde tvořila pár s Karlem Hladíkem (ch.st. Kanýčo). Je silně dominantní, nesnáší odpor a dokáže sáhnout až k fyzickému násilí. Jako svou hlavní konkurentku vždy vnímala Moniku Soukupovou, která studovala v téže době. Pan Hartl má jasno, proč Moniku nemá ráda – ano, je v tom prý chlap (nikoliv Karel Hladík Kanýčo ani Chlumecké podzámčí). :0))) Vidí jen svůj vlastní prospěch a hlavní její touhou, proč být poradce chovu, bylo nejen vystrnadit Moniku, ale prý se z titulu této funkce lépe prodávají štěňata (vyslechnuto na bonitaci v roce 2001). Nenechala zkontrolovat svůj první vrh z Vlčí chaloupky (povinnost). Fenu Barču z Ponického dvora přenechala Haně Kratochvílové, která na chovatelskou stanici z Vlčí chaloupky odchovala dva vrhy. Dnes se Marcela Pluhařová s gustem po této chovatelce „vozí“. Jednou z věcí, která je Haně vytýkána je, že neumožnila kontrolu vrhu A  Agarův les – přitom šlo o třetí vrh ve stejných podmínkách a v podstatě totéž udělala i ing. Pluhařová (ale ona asi může). Morální bezúhonnost poradkyně chovu je na pováženou (prošetřování majetkové trestné činnosti).

Lucie Novoveská – chovatelská stanice Eden severu. Bohaté zkušenosti hned s několika plemeny psů – sibiřský husky, pittbul, dobrman, west higland white teriér, pražský krysařík, německý ovčák a samozřejmě československý vlčák. Jde si za svým a dokáže umně obejít předpisy, aby toho dosáhla. Dlužno podotknout, že se s tím netají, což oceňuji. Funkce v chovatelské komisi ji nezměnila.

Hana Kaufmanová – chovatelská stanice od Úhoště. Šedá myš chovatelské komise. Klubových akcí se často nezúčastňovala. Nikdy nic nepronesla veřejně – kromě jakéhosi sepsaného prohlášení na schůzi výboru české pobočky na téma, proč chci být v chovatelské komisi. Stěžejním bodem jejího referátu bylo – omezit krytí plemeníků, neumožňovat opakované vrhy po stejných rodičích. Chovatelská stanice od Úhoště postavila svůj chov na opakovaných krytích jediného psa - Ali Reolup. Kde se najednou vzalo to uvědomění v omezení krytí ? Nechce snad tato chovatelka tvrdit, že byla nucena CHK krýt stále tímto psem ? O odbornosti této chovatelky mi není nic známo. Nepotřebných a neperspektivních psů se zbavuje

Dagmar Maková – pobočkový poradce chovu pro Moravu -chovatelská stanice Hlas divočiny. Paní Maková je dlouholetou členkou Klubu i chovatelské komise. Již aktivně nechová. Jelikož její působnost spadá na Moravu nemám důvěrnější informace a nikdy jsem k ní neslyšela jakékoliv výhrady. Stala se čestnou členkou moravské pobočky.

Nechovám a nechystám se chovat ČSV. Genetika je moje profesionální deformace a vadí mi, že osud populace ČSV v České republice může být značně ovlivněn neodborností a zaslepeností určitých lidí. Vadí mi, že se do chovu zatahují osobní antipatie, vadí mi, že se jde proti vůli pana Hartla. Pan Hartl se s nikým hádat nebude, ale věřte mi, že ho současný stav mrzí....
Naštěstí populace ČSV není uzavřena a nestojí na chovu v ČR a to je naděje.